Kde se vzala Česká vyčůranost?

Přesto, že je slovo vyčůranost nespisovné, nelze dle mého názoru nalézt jiný stejně výstižný ekvivalent. Často je vyčůranost zaměňována s vykutáleností a vychytralostí, což jsou spíše slova nadřazená, než-li synonyma, v mých očích je toto slovo totiž nezbytné a přesně vystihuje právě ten typ vychytralosti, kterým Češi disponují.

Česká vyčůranost - co to je?

V ryzí podstatě vyčůranosti není naším účelem někomu jakkoli přitížit, i když to tak často může končit. Často modelujeme pravdu, tak aby se nám lépe hodila, jak se říká do krámu. Nedílnou součástí vyčůranosti je však snaha, aby se na tyto manipulace nepřišlo a vypadalo to přirozeně. Tím se právě vyčůranost liší od lži, která nám pomůže teď, ale dřív nebo později se projeví pravda. Prostou lež totiž používají ti, kterým na tom nesejde. Kouzlo je vlastně v tom nelhat a získat to co chceme elegantně, tak že nakonec když někdo zjistí, jak jsme to ukuli, řekne si jen: ,,Ten je, ale vyčůranej!“.

Jak je možné, že jsou v tomto právě Češi tak dobří? Kdo to dokáže říci… Jedno vysvětlení Vám nabídnu, jestli si řeknete, že na tom něco je a nebo, že je to úplná hloupost, to už nechám na Vás.

Máme to v genech?

Nemyslím si. Vyčůranost je také otázkou inteligence člověka, ale především výchovy, čímž nemyslím jen výchovu rodičovskou, ale také výchovu, která přichází sledováním okolní společnosti. To je část, kterou si málokdo z nás dostatečně uvědomuje. Každá zkušenost, kterou jsme během života konfrontováni, formuje naši osobnost. Jako malý jsem si vždycky představoval, že to co si myslím a jak na věci nahlížím, se nikdy nezmění, protože zrovna tento pohled je ten nejlepší a správný. Tak proč bych ho někdy měnil? Dnes, ale vím, že jsem byl úplně mimo.

I sebemenší věc v životě Vám formuje náhled na svět, tak když jste v dětské nevinnosti vystavováni vyčůranosti starších lidských bytostí, něco se jistě přiučíte. Někdo se rozhodne, že nejlepší bude být v životě vyčůranější než ostatní, jiní se naučí tuto vlastnost v druhých rozpoznat a vyhýbat se jejím nástrahám, což je myslím nejvyšší stupeň vyčůranosti i když trochu v lepším slova smyslu.

Jak to mají jinde?

Jestliže povzneseme naši mysl nad Českou kotlinu a podíváme se k našim kolegům do zahraničí, nalezneme možná zajímavý trend v dosahování toho, po čem prahneme. Zahraniční politika a vlastní zkušenosti by mohli být těmi správnými nástroji, jak se pokusit tuto náročnou otázku zodpovědět. Běžně dnešní svět dělíme na Západ a Východ, proč se tedy nepodívat i na tuto otázku podobnou optikou.

Na návštěvě v Rusku

Myslím, že je správné si jako typického predstavitele Východu vzít Rusko, poněvadž Rusové se sami velmi rádi silně proti Západu profilují. Předem Vám řeknu, že tento národ nemám rád, není co zastírat. Není to pouze jejich zahraniční politikou, např. proti Číně takový osobně negativní postoj nemám, i když s ní také politicky nesouhlasím.  Můj pocit pramení spíše z osobních zkušeností s Rusy obecně.

V Praze je potkáte na každém rohu a budou s Vámi ve velkém množství téměř v každé prázdninové destinaci, kterou si vyberete. Bohužel na mě, ale neudělali za celý můj život jediný opravdu kladný dojem. Dojem, který jsem získal, je, že všude, kde jsem je potkal, se tvářili a bohužel i chovali, jako by jim to tam patřilo a nezřídka to přerostlo v jasnou aroganci. Pokora je vlastnost, kterou jsem nemohl najít ani v náznaku. Že bych neměl pouze štěstí na lidi? To by bylo zřejmě až moc náhod na jediný krátký život.

Zde česká vyčůranost přerůstá v něco horšího a agresivnějšího. Podívejme se na ruskou zahraniční politiku. V současnosti, ale i v historii pro mě jejich politiku charakterizuje víc než cokoli jiného LEŽ. Vzpomeňme si na katyňský masakr, který Rusové přiznali až roku 1990, a mnoho dalších. Dnes můžeme s ohledem na dění na Ukrajině vidět, co mám na mysli doslova v přímém přenosu.

Není to jedna lež, ale obrovská mašinérie lží, eufemisticky nazývaná jako propaganda, je zbytečné konkrétně rozebírat jednotlivé příklady, protože takových máme každý den plné noviny. V této mašinérii se člověk velmi snadno ztratí. Jestliže jsou nám v obrovských množstvích předkládány i naprosto hloupé lži, které budou vyvráceny téměř okamžitě, vyvolává to v nás pocit, že když lžou oni a je to tak jednoduché, tak musí lhát všichni. To je přesně ten promyšlený mechanismus takového nástroje. Ve skutečnosti není účelem obelhat pouze Západ, ale také samotné Rusy, hloupé lži může totiž věřit jen ten, kdo věří bezmezně. Co si budeme povídat, historicky bylo vždycky výhodné znát toho, kdo je vám opravdu bezmezně věrný, pro Rusy je to však o to snazší, že jsou denně krmeni svou falešnou velikostí, z čehož možná vyplívá to chování, které na nich nemám rád. Poněvadž v podstatě od carského Ruska toto vymývání běží ve stejných kolejích, jen se stalo snazším a rafinovanějším, je zde už tak zakořeněné, že to v Rusku zřejmě ani nikomu divné nepřijde.

Ve skutečnosti bude toto vše více důsledkem ruské povahy, než bohatýrských skutků Vladimira Vladimiroviče. Ruskou zahraniční politiku tak nejlépe asi charakterizuje následující vtip...

Otázka: ,,Víš, s kterou zemí může mít Rusko hranice?" 

Odpověď: ,,S kterou bude chtít!"

Hledání pokračuje…na Západě

Vraťme se, ale k hledání původu české vyčůranosti a otočme svůj pohled do USA jako typického predstavitele Západu. Začnu stejně jako v předchozím případě od osobních zkušeností. Každý z nás má s Američany zkušenost jako s občas hlučnými turisty, ale ruku na srdce, kdo není na dovolené hlučný, navíc když je u nás alkohol, tak levný...

Měl jsem možnost strávit měsíc přímo v USA. Za celý pobyt jsem se ani v náznaku nesetkal, že by se tam na mě někdo díval povýšeně a to i přes to, že vzhledem k mé bídné angličtině bych si to plně zasloužil. Jak bych se cítil měsíc v Rusku, nechci domýšlet, když stačí, že jim překážím i v Praze.

Ve skutečnosti mi přijdou Američané až příliš naivní národ a nejsem jediný, kdo si to myslí. Samozřejmě všude jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Často u nás slyšíme: ,, Proč se do všeho cpou? No přece kvůli vlastním zájmům. Ropě…“. Ano jistě budou tací, kteří mají takový zájem, ale běžný Američan to spíš vidí jako správnou věc a myslí, že to každý musí ocenit. On totiž nezná Českou vyčůranost… Pro nás je totiž nemožné pochopit a přijmout, že by někdo mohl dělat něco jen tak pro dobrou myšlenku, když my to tak sami neděláme, nebo alespoň ne často.

Jestliže půjdeme k našim sousedům do Německa, vymizí trochu naivity a nahradí ji chladná logika a rozvaha, ale také hospodářské zázemí proto, aby si mohli dovolit dělat správná rozhodnutí, nicméně i oni předpokládají, že jejich skutky každý ocení.

Na které židli vlastně sedíme?

Česká republika v srdci Evropy, je právě na pomezí těchto charakterů Východu a Západu.

Ještě se ptáte, co patří přesně mezi občas naivními zahraniční politiku západního myšlení a hrdost z pocitu vlastní velikosti, aroganci, ovládané lží?

Česká vyčůranost… Ta stojí mezi těmito proudy přesně uprostřed stejně, jako Česko stojí uprostřed mezi Západem a Východem.

Naše vyčůranost má tedy spíše geografický původ, silně ovlivněný historicky a politicky. Od každého jsme si vzali trochu, což nezní zas tak špatně. Nemyslíte? Jen to lépe využít a ne jen pro sebe… Právě to je důvod, proč bychom měli mít potenciál moderátora při střetu těchto světů.

Pozn. Tímto nechci říci, že Západ žije pravdou a Východ lží, ale jsou to hlavní prostředky, jimiž jsou tvořeny jejich současné ideály… a je potřeba tyto slova chápat v obecné téměř metaforické rovině, protože každý z nás jistě najde příklady, které se mým argumentům vymykají. Nebavíme se tu totiž o konkrétních případech, ale o tom na čem je postavena ideologie.

Tak to vidím já.

                                                                                                                             Petr Novotný