Ben Goldacre : Zkorumpovaná farmacie?

Tento článek vznikl na základě projektu, který mi bylo líto jen tak zahodit a chtěl bych se o svůj názor podělit s kýmkoliv, kdo na tento blog zabloudí... Jedná se o ohlas na knihu uvedenou v titulku příspěvku. Příspěvek je do jisté míry odborný, ale zároveň je argumentace založená na selské logice a vybrané problémy z knihy jsou poměrně notoricky známé. Autor je mimo jiné znám dalším bestsellerem Prolhaná věda, už jenom z tohoto repertoáru mi připadá, že tady něco smrdí...

Kniha, která šokovala svět, od nejlepšího britského autora

Tyto titulky si můžeme přečíst na spoustě zpravodajských portálů a propagačních materiálech. Je však účelem varovat a obrodit mysl veřejnosti nebo jen utvořit kasovní trhák? Názor si udělejte sami.

Obálky knih Bena Goldacra

 První dojem

Co mě zaujalo na této knize jako první? Název a obálka musí každého čtenáře ujistit, že Ben Goldacre nenechá na farmacii nit suchou. Zpravidla vidím-li cokoliv stylizované tímto tónem, už předem přistupuju k dílu se značným odstupem, poněvadž obvykle se za bojovnými výkřiky prvních stran neobjevují uspokojivé argumenty. Po přečtení úvodu jsem si byl už jistý, že tu jde především o upoutání lidí na hranici konspirační teorie.

Rozhodně se netvářím, že problémy, které Goldacre prezentuje, neexistují. Každý, kdo oblast farmacie alespoň trochu zná, si je vědom tlaků farmaceutických firem, jistého zkreslování obrazu léčiva marketingovými strategiemi apod. Dalo by se tedy říci, že nemůže jít o konspirační teorii v pravém slova smyslu, avšak tón a argumenty, jež autor používá, právě s touto oblastní dle mého názoru hraničí. Rozsah knihy (400 stran) je totiž až příliš velkorysý vzhledem k tomu, že je kniha postavena zhruba na pěti argumentech, jež se notoricky opakují. Ve skutečnosti nepřináší žádná ,,šokující“ témata.

Šokující kniha?

Problémy, které jsou zde popisovány jako šokující odhalení, ve skutečnosti mohou ohromit pouze cílovou skupinu této knihy…  Autor sám na počátku knihu prezentuje jako vhodnou nejen pro lidi z oblasti medicíny, vědy a farmacie, ale také pro lidi těmito oblastmi nepolíbenými. Ve skutečnosti je kniha právě JEN pro ,,nepolíbené‘‘. Každý rozumně smýšlející člověk běžně s prezentovanými problémy počítá a má je na mysli například, když vidí líbivou reklamu. Předkládané problémy nejsou totiž specifikou farmaceutického průmyslu, nýbrž celé lidské společnosti. V dnešní době navíc sílí potřeba lidí si najít za všechny nedostatky univerzálního viníka. Když dané oblasti rozumí pouze jako konzumenti, je tento tlak již enormní a někteří lidé (Goldacre) tohoto rádi využijí pro své rychlé zbohatnutí a proslavení, čímž bezpochyby v tomto případě sepsání tohoto světového bestselleru je.

Po přečtení několika kapitol Vás možná překvapí ztráta agresivního stylu výkladu z úvodu knihy. Že by snad autor ztratil dech? Nebo snad tón úvodu knihy nadiktoval vydavatel, aby se kniha stala právě tím bestsellerem? Argumentace autora u jednotlivých sdělení je poměrně propracovaná a často bych s ledačím i souhlasil. Problém však je, že některé argumenty v průběhu textu si téměř odporují. Autor klade na některé výzkumy nároky, jež mu jinde překážejí a opačně.

Co se můžeme dočíst...

Autor například nastiňuje problematiku coxibů, jež by oproti normálním analgetikům měly vykazovat menší problémy s krvácením do GIT, toto krvácení je však málo časté, tudíž byl výzkum prováděn na jedincích, kteří měli větší riziko krvácení, aby bylo vůbec možno zjistit významný rozdíl. Tato skutečnost se autorovi nelíbila vzhledem k tomu, že takovýto soubor jedinců není reprezentativní vzorek reálné populace. Argument výběru ,,nereálného‘‘ souboru jedinců v kapitole zaznívá často. Nelíbí se mu, že ne každý s danou chorobou se do klinického výzkumu dostane, například z důvodu i jiného onemocnění. Ano reálný pacient může mít i jiné potíže, které náš testovaný lék neřeší, a mohou mít na celkovou léčbu značný vliv. V této fázi výzkumu, ale přeci potřebujeme zjistit, jestli a jak lék funguje, což nemůžeme dobře zhodnotit, bude-li přítomno příliš dalších parametrů. Kde bychom brali jistotu, jestli vyléčení nebo komplikace nezpůsobila právě souhra těchto faktorů? Samozřejmě to může vzbuzovat různé etické otázky, avšak nelze postupovat jinak.

Jako již vyloženě úsměvný mi přijde názor autora, že by sledovanými parametry neměli být nikdy nepřímé důkazy, jako je např. hladina cholesterolu při studiích působení statinů. Studovány by měli být dle něho vždy přímo symptomy - důsledky onemocnění. Statiny mají snižovat hladinu cholesterolu, důsledkem ukládání cholesterolu může být například infarkt myokardu. Ten však nenastává okamžitě, ateroskleróza je chronické onemocnění trvající mnoho let, jak by si tedy autor představoval průběh studie? Čekal by tedy na úmrtí nebo infarkt testovaného? Je pravdou, že o vlivu cholesterolu se stále vedou debaty, ale to nic nemění na tom, že statiny jsou určeny na snížení krevního cholesterolu a na to taky musí být testovány!

Účel světí prostředky

Na závěr bych si rád vypůjčil pojem definovaný v podkapitole ,,Výzkumy, které seskupují své výsledky podivným způsobem‘‘. Je to pojem - kompozitní výsledek, autor jím měl na mysli situaci, když data poskládáme za sebe tak, že zkreslíme celkový dojem testování ve svůj prospěch. Příkladem zde byl kupodivu infarkt. Kompozitní = zkreslený výsledek byl dle autora způsoben tím, že vzhledem k ojedinělosti infarktu v životě jedince, byly tyto příhody složeny z několika jiných dílčích výzkumů. Je jasně vidět, že zatímco v předchozí podkapitole o statinech tento přístup explicitně požadoval, tak zde ho hodnotí takřka jako hloupost. Totiž celé dílo ,,Zkorumpovaná farmacie‘‘ můžeme označit jeho vlastním termínem – Kompozitní výsledek. V jednom případě autor klade argumenty, jež v jiných případech opomíjí, prostě tak, aby výsledek zněl:,,Všechno je špatně!!!‘‘.

Na počátku je sice čtenáři přislíbeno, že autor bude nabízet řešení těchto svízelných situací, avšak kromě chabých náznaků jsem jediné řešení v průběhu četby nezaregistroval. Výsledkem stylu argumentace autora je, že všechny nekalé metody, které v průběhu knihy vyčítá zkorumpované farmacii, sám obratně používá na její usvědčení. Hon za senzací je dle mého názoru jediným a zřejmým cílem autorovým.

Existuje vůbec řešení?

Jestliže Ben Goldacre nenabídl žádné řešení (natož univerzální) z problémů, jež jak dobře víme, nejen ve farmacii existují, já ho nabídnout mohu. Vykašleme se na vyspělou společnost, vezměme do rukou prehistorické nástroje a vraťme se do jeskyní! To je totiž jediný způsob jak tyto věci zcela vymýtit. Dávno jsou ty tam časy, kdy každý dokázal rozumět téměř všemu. Lidstvo disponuje tak velkým množstvím vědomostí, že každý z nás je odborníkem jen na úzkou část některé z lidských profesí. Tudíž chceme-li zvyšovat kvalitu našeho života technologiemi a pokrokem, vždy se budeme muset spolehnout na ty ostatní, kteří dělají to, čemu sami nemůžeme ani nechceme rozumět. Zároveň se vždy najdou lidé, kteří své schopnosti budou chtít použít proti nám. 

Všichni se přeci ženeme za větším a větším ziskem, taková už tržní ekonomika je… Farmaceutický průmysl to na úkor kvality, ale rozhodně nemůže nechat zajít příliš daleko. Přece jen jsme my konzumenti ti, kdo farmacii živí. Její konflikt s mnoha etickými otázkami však bude vždy tématem vzrušených debat, tento spor je však pouze důsledkem současných potřeb lidstva. 

Můžeme tedy farmacii mít za zlé, že je pouze součástí společnosti, kterou jsme si takto vybudovali? Neduhy naší společnosti budou doufám postupně vyléčeny, je však nad světlo jasné, že léčba bude dlouhá a bolestivá. Možná se vyléčení nikdo z nás nedožije. Rozhodně nebude lékem žádná šokující kniha (, natož pak tato).

                                                                    Petr Novotný