Tento článek vznikl na základě projektu, který mi bylo líto jen tak zahodit a chtěl bych se o svůj názor podělit s kýmkoliv, kdo na tento blog zabloudí... Jedná se o ohlas na knihu uvedenou v titulku příspěvku. Příspěvek je do jisté míry odborný, ale zároveň je argumentace založená na selské logice a vybrané problémy z knihy jsou poměrně notoricky známé. Autor je mimo jiné znám dalším bestsellerem Prolhaná věda, už jenom z tohoto repertoáru mi připadá, že tady něco smrdí...
Kniha, která šokovala svět, od nejlepšího britského autora
Tyto titulky si můžeme přečíst na spoustě zpravodajských portálů a propagačních materiálech. Je však účelem varovat a obrodit mysl veřejnosti nebo jen utvořit kasovní trhák? Názor si udělejte sami.
Obálky knih Bena Goldacra |
První dojem
Co mě zaujalo na této knize jako
první? Název a obálka musí každého čtenáře ujistit, že Ben Goldacre nenechá na
farmacii nit suchou. Zpravidla vidím-li cokoliv stylizované tímto tónem, už
předem přistupuju k dílu se značným odstupem, poněvadž obvykle se za
bojovnými výkřiky prvních stran neobjevují uspokojivé argumenty. Po přečtení
úvodu jsem si byl už jistý, že tu jde především o upoutání lidí na hranici
konspirační teorie.
Rozhodně se netvářím, že problémy,
které Goldacre prezentuje, neexistují. Každý, kdo oblast farmacie alespoň
trochu zná, si je vědom tlaků farmaceutických firem, jistého zkreslování obrazu
léčiva marketingovými strategiemi apod. Dalo by se tedy říci, že nemůže jít o
konspirační teorii v pravém slova smyslu, avšak tón a argumenty, jež autor
používá, právě s touto oblastní dle mého názoru hraničí. Rozsah knihy (400
stran) je totiž až příliš velkorysý vzhledem k tomu, že je kniha postavena zhruba na pěti argumentech, jež se notoricky
opakují. Ve skutečnosti nepřináší žádná ,,šokující“ témata.
Šokující kniha?
Problémy, které jsou zde popisovány
jako šokující odhalení, ve skutečnosti mohou ohromit pouze cílovou skupinu této
knihy… Autor sám na počátku knihu
prezentuje jako vhodnou nejen pro lidi z oblasti medicíny, vědy a
farmacie, ale také pro lidi těmito oblastmi nepolíbenými. Ve skutečnosti je
kniha právě JEN pro ,,nepolíbené‘‘. Každý rozumně smýšlející člověk běžně s prezentovanými
problémy počítá a má je na mysli například, když vidí líbivou reklamu. Předkládané
problémy nejsou totiž specifikou farmaceutického průmyslu, nýbrž celé lidské
společnosti. V dnešní době navíc sílí potřeba lidí si najít za všechny nedostatky
univerzálního viníka. Když dané oblasti rozumí pouze jako konzumenti, je tento
tlak již enormní a někteří lidé (Goldacre) tohoto rádi využijí pro své rychlé
zbohatnutí a proslavení, čímž bezpochyby v tomto případě sepsání tohoto světového
bestselleru je.
Po přečtení několika
kapitol Vás možná překvapí ztráta agresivního stylu výkladu z úvodu knihy. Že
by snad autor ztratil dech? Nebo snad tón úvodu knihy nadiktoval vydavatel, aby
se kniha stala právě tím bestsellerem? Argumentace autora u jednotlivých
sdělení je poměrně propracovaná a často bych s ledačím i souhlasil.
Problém však je, že některé argumenty v průběhu textu si téměř odporují. Autor
klade na některé výzkumy nároky, jež mu jinde překážejí a opačně.
Co se můžeme dočíst...
Autor například nastiňuje problematiku
coxibů, jež by oproti normálním analgetikům měly vykazovat menší problémy
s krvácením do GIT, toto krvácení je však málo časté, tudíž byl výzkum
prováděn na jedincích, kteří měli větší riziko krvácení, aby bylo vůbec možno
zjistit významný rozdíl. Tato skutečnost se autorovi nelíbila vzhledem
k tomu, že takovýto soubor jedinců není reprezentativní vzorek reálné
populace. Argument výběru ,,nereálného‘‘ souboru jedinců v kapitole
zaznívá často. Nelíbí se mu, že ne každý s danou chorobou se do klinického
výzkumu dostane, například z důvodu i jiného onemocnění. Ano reálný
pacient může mít i jiné potíže, které náš testovaný lék neřeší, a mohou mít na
celkovou léčbu značný vliv. V této fázi výzkumu, ale přeci potřebujeme zjistit,
jestli a jak lék funguje, což nemůžeme dobře zhodnotit, bude-li přítomno příliš
dalších parametrů. Kde bychom brali jistotu, jestli vyléčení nebo komplikace
nezpůsobila právě souhra těchto faktorů? Samozřejmě to může vzbuzovat různé
etické otázky, avšak nelze postupovat jinak.
Jako již vyloženě úsměvný mi přijde
názor autora, že by sledovanými parametry neměli být nikdy nepřímé důkazy, jako
je např. hladina cholesterolu při studiích působení statinů. Studovány by měli
být dle něho vždy přímo symptomy - důsledky onemocnění. Statiny mají snižovat
hladinu cholesterolu, důsledkem ukládání cholesterolu může být například
infarkt myokardu. Ten však nenastává okamžitě, ateroskleróza je chronické onemocnění
trvající mnoho let, jak by si tedy autor představoval průběh studie? Čekal by
tedy na úmrtí nebo infarkt testovaného? Je pravdou, že o vlivu cholesterolu se
stále vedou debaty, ale to nic nemění na tom, že statiny jsou určeny na snížení
krevního cholesterolu a na to taky musí být testovány!
Účel světí prostředky
Na závěr bych si rád vypůjčil pojem
definovaný v podkapitole ,,Výzkumy, které seskupují své výsledky podivným
způsobem‘‘. Je to pojem - kompozitní výsledek, autor jím měl na mysli situaci,
když data poskládáme za sebe tak, že zkreslíme celkový dojem testování ve svůj
prospěch. Příkladem zde byl kupodivu infarkt. Kompozitní = zkreslený výsledek
byl dle autora způsoben tím, že vzhledem k ojedinělosti infarktu
v životě jedince, byly tyto příhody složeny z několika jiných dílčích
výzkumů. Je jasně vidět, že zatímco v předchozí podkapitole o statinech
tento přístup explicitně požadoval, tak zde ho hodnotí takřka jako hloupost.
Totiž celé dílo ,,Zkorumpovaná farmacie‘‘ můžeme označit jeho vlastním termínem
– Kompozitní výsledek. V jednom případě autor klade argumenty, jež
v jiných případech opomíjí, prostě tak, aby výsledek zněl:,,Všechno je
špatně!!!‘‘.
Na počátku je sice čtenáři přislíbeno, že autor bude nabízet
řešení těchto svízelných situací, avšak kromě chabých náznaků jsem jediné
řešení v průběhu četby nezaregistroval. Výsledkem stylu argumentace autora
je, že všechny nekalé metody, které v průběhu knihy vyčítá zkorumpované
farmacii, sám obratně používá na její usvědčení. Hon za senzací je dle mého
názoru jediným a zřejmým cílem autorovým.
Existuje vůbec řešení?
Jestliže Ben Goldacre nenabídl
žádné řešení (natož univerzální) z problémů, jež jak dobře víme, nejen ve
farmacii existují, já ho nabídnout mohu. Vykašleme se na vyspělou společnost,
vezměme do rukou prehistorické nástroje a vraťme se do jeskyní! To je totiž
jediný způsob jak tyto věci zcela vymýtit. Dávno jsou ty tam časy, kdy každý
dokázal rozumět téměř všemu. Lidstvo disponuje tak velkým množstvím vědomostí,
že každý z nás je odborníkem jen na úzkou část některé z lidských
profesí. Tudíž chceme-li zvyšovat kvalitu našeho života technologiemi a
pokrokem, vždy se budeme muset spolehnout na ty ostatní, kteří dělají to, čemu
sami nemůžeme ani nechceme rozumět. Zároveň se vždy najdou lidé, kteří své
schopnosti budou chtít použít proti nám.
Všichni se přeci ženeme za větším a
větším ziskem, taková už tržní ekonomika je… Farmaceutický průmysl to na úkor
kvality, ale rozhodně nemůže nechat zajít příliš daleko. Přece jen jsme my
konzumenti ti, kdo farmacii živí. Její konflikt s mnoha etickými otázkami
však bude vždy tématem vzrušených debat, tento spor je však pouze důsledkem
současných potřeb lidstva.
Můžeme tedy farmacii mít za zlé, že je pouze
součástí společnosti, kterou jsme si takto vybudovali? Neduhy naší společnosti
budou doufám postupně vyléčeny, je však nad světlo jasné, že léčba bude dlouhá
a bolestivá. Možná se vyléčení nikdo z nás nedožije. Rozhodně nebude lékem
žádná šokující kniha (, natož pak tato).
Petr Novotný
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář a přiji hezký den. Petr Novotný